O Vánocích snad každý touží po klidu, vnitřním míru a pohodě. Skutečnost tomu však skoro nikdy neodpovídá. Lidské davy, v čase předvánočním, freneticky kmitají ulicemi, mezi nákupními centry, vánočními večírky a setkáními se všemi možnými dalšími, aby se „ještě před svátky viděli“. Diáře jsou přeplněné akcemi, přejíždí se z místa na místo, protože je nutné zařídit tohle, vidět ono a navštívit tamtoho. Namísto usebrání, adventní poklidné nálady a pohody vládne předvánoční řízený chaos. Na Štědrý den pak zcela vyčerpaní padáme doprostřed předem připravených rekvizit v podobě ozdobených stromků, bramborových salátů a televizních pohádek. Unavená, vyčerpaná a oslabená těla pak přecpáváme tunami jídla a tvrdíme, že máme vánoční pohodu. Jak doopravdy nás vánoční svátky povznesly, osvěžily a rozradostnily, je pak vidět hned první všední dny po Novém roce v autobusech a vlacích vezoucích lidi do práce. Tváře jsou kyselejší a otrávenější, než kdy jindy, nálada zasmušilá, po vnitřním klidu ani památky. Člověk by teprve teď potřeboval dovolenou, aby si konečně odpočinul. Jsou tohle skutečně ještě svátky? Každý si musí odpovědět sám.
Daniel Adam Bergmann