Slečna Pavlína se minulý rok na Vánoce rozhodla pro koupi vlastního bytu. Ještě před samotným sháněním si do budoucna domluvila schůzku s finančním poradcem, jenž slíbil pomoc se získáním hypotéky. Při výběru bydlení měla tři hlavní priority: lokalitu, zrekonstruované bytové jádro a nechtěla přízemní ani podkrovní byt. Ihned v lednu začala chodit na prohlídky bytů, komunikace s realitními kancelářemi probíhala bez problémů.
Po nalezení toho pravého bytu, kontaktovala Pavlína opět finančního poradce a začali společně pracovat na vyřízení hypotéky. S poptávkou obešli několik nejznámějších bank a nakonec se Pavlína rozhodla zůstat u té, kterou poradce doporučil jako první. Banka k hypotéce nabídla všechny výhody, jež nabízely i ostatní finanční domy.
Slečně byl přidělen expert na vyřizování hypotéky. A dostala seznam všech dokumentů, které musela zařídit. S mnohým pomohl ještě finanční poradce, spoustu institucí obešel, zařídil vše podstatné a budoucí majitelce stačilo jen dokumenty podepsat. Expert v bance připravil smlouvu na zástavní právo a hypotéku. Podklady od realitní kanceláře, bohužel až na zástavní smlouvu, dala Pavlína ke kontrole svým právníkům. Poté odjela se všemi potřebnými doklady na katastrální úřad, kde mají na zapsání zástavního práva 30 dní. Po třiceti dnech odevzdala realitní kancelář na katastrálním úřadu všechny podklady, včetně kupní smlouvy, k finálnímu zapsání do registru. Veškeré podklady a smlouvy musel podepsat (s úředně ověřeným podpisem) také původní majitel bytu.
Po třiceti dnech od podání návrhu zástavní smlouvy na katastrální úřad ovšem dostal původní majitel bytu do datové schránky zprávu, že katastrální úřad nebere v potaz zástavní smlouvu a vrací ji zpět. Důvodem byla chyba bankovního úředníka, jenž do smlouvy vypsal částku zástavy pouze slovy, ale ne i číslicemi.
Banka poté vytvořila novou zástavní smlouvu, Pavlína se opět setkala s původním majitelem pro získání úředně ověřeného podpisu do smlouvy. Ve finále ale smlouvu na úřad ani nevezla, protože zjistila, že banka vyplnila její příjmení bez diakritiky. Požádala tedy banku o vytvoření, v pořadí třetí, zástavní smlouvy. Zase se setkává pro podpis s původním majitelem a poté odevzdala přepracovanou smlouvu na katastr.
Po dalších třiceti dnech obdržel majitel bytu do datové schránky zprávu, že zástavní smlouva znovu nebyla akceptována. Katastrální úřad totiž na základě kupní smlouvy dodané realitní kanceláří (která počítala, že první podání zástavní smlouvy bude úspěšné) již zapsal jako novou majitelku slečnu Pavlínu, a tím pádem je třetí podoba zástavní smlouvy neplatná. Finanční poradce, na žádost vyčerpané Pavlíny, dojel do banky pro zástavní smlouvu číslo čtyři, kde již původní majitel vůbec nefiguruje. Katastrální úřad konečně vše akceptuje a schvaluje.
Pavlína je téměř po šesti měsících jednání uvedena v katastru jako majitelka bytu a má zapsané zástavní právo. Průtahy a chyby bankovního experta ji stály nejen mnoho času, ale také finančních prostředků. Za každé podání smlouvy si katastrální úřad účtuje 1000 Kč. Banka však Pavlíně proplatila pouhý zlomek vynaložených finančních prostředků a přidělený bankovní expert přestal reagovat na jakoukoliv komunikaci, jak emailovou, tak telefonickou.
Tento příběh je spíše negativního rázu. Poučné pro nás i pro slečnu majitelku je, že ne každý expert je ten pravý a pečlivou kontrolou nic nezkazíme. Máte také negativní nebo i pozitivní zkušenosti, které komplikovaly koupi vašeho bytu? Podělte se s námi.
