V Norsku je svět ještě v pořádku – rozhovor s Valerií Svacha

Prosím, jak se to stane, že se Švédka s českými kořeny sebere a odjede do 1100 km vzdáleného norského rybářského města?

Odpověď je míň zajímavá, než jak vyznívá otázka. Jezdit do Norska za prací je pro Švédy poměrně běžné a vlastně už tradiční. Švédi si v Norsku zkrátka vydělají mnohem víc peněz a Norové neustále poptávají pracovní síly. Tradičně se v Norsku dělá na ropných plošinách, ve zdravotnictví nebo hlavně na sezónu. V létě si totiž celé Norsko bere dovolenou a život se zde zastaví. Obchody jsou zavřené, v ulicích žádná auta. Norský sociální systém je natolik blahobytný, že nikoho nenutí chodit do práce a proto je zde trvalá nabídka dobře placených míst. Existuje celá síť pracovních agentur, které práci v Norsku zprostředkují a dokonce pro vás pošlou autobus.

Já jsem se prvně do Ålesundu dostala přes pracovní agenturu. Hledala jsem práci na poslední chvíli a tak jsem řekla, ať mě pošlou kamkoliv. A vyšlo to zrovna sem, do překrásného místa, kam jsem se hned druhou sezónu sama vrátila. Aktuálně pracuji pod obecním úřadem jako sestra domácí péče. Tento kontrakt jsem si už zařídila sama, bez účasti agentury a je na rok.

Za posledních několik let jste měnila svůj domov několikrát. Dokážete vysvětlit českým čtenářům, kteří jsou pověstní svou neochotou pro stěhování, jaké to je? Přijet na nové místo, hledat si byt, nikoho neznat.

Je to strašný! Všem čtenářům doporučuji zůstat doma! (smích). Stěhování je stinná stránka věci, mám tašky a krabice roztahané prakticky po celém světě (smích). Část věcí doma ve Švédsku, část po kamarádech, to nejnutnější si vezu s sebou. Od té doby, co jezdím za prací, razím „život bez věcí“. Je to praktické a ekologické, člověku to dává svobodu. Odmítám dost často i dárky od přátel. Ne proto, že bych nerada dostávala hezké věci, ale proto, že je pak prostě nemám kam dát.

Jinak v Norsku se byt shání velice dobře. Každý, kdo si postaví dům, automaticky přidá jeden byt na pronájem. Já si bydlení našla přes internet, ale po příjezdu jsem zjistila, že je vlhký a plný plísně. Do týdne jsem si s pomocí sousedů našla nový, takže z toho nebylo žádné drama.

Švédi jsou známí svou uzavřeností před cizinci. Co na vás jako na cizinku říkají Norové? Nebo to tak neberou? Co je Skandinávie, to je vlastně domácí?

Mám takový pocit, že Norové neposuzují cizince podle jejich národnosti, ale podle toho, jak pracují a s jakým výsledkem. Švédi jsou v Norsku uznávaní jako dobří pracanti a chovají se k nám podle toho. Stejně tak ale třeba i k Litevcům, kterých je tady taky hodně a kteří mají také dobrou pověst. Takže asi záleží na každém člověku, jaké jméno si tady vybuduje. Nikdy jsem neslyšela, že by Nor pomlouval cizince. Ale třeba si něco myslí, těžko říct. Je pravda, že Norové jsou velice korektní a třeba v práci se vůbec neřeší osobní život, ani nevedou politické debaty. Je to příjemné.

Jak vás přijímají v práci a jak třeba sousedé v domě nebo v obchodě? Je v tom rozdíl? A rozumí si vlastně Norové a Švédi? Jak se v Ålesundu domlouváte?

Nevím, jak Norové obecně, ale lidi v Ålesundu jsou mimořádně vstřícní a přátelští. Úplně běžně se někde s někým zapovídám, pak se třeba zase potkáme a jdeme spolu na kafe. Moc mi taky pomohli moji sousedé z původního bytu. Prohodili jsme pár slov na chodbě a do týdne jsem se mohla odstěhovat do lepšího.

Norština a Švédština jsou si blízko a i když jsou slova, kterým nerozumím, celkově si rozumíme úplně normálně. V Norsku se běžně sleduje švédská televize, tak mám pocit, že je to podobné jako mezi Čechy a Slováky. Jen některé ostrovní dialekty jsou dost odlišné, ale těm zas nerozumí ani pevninští Norové, takže to nijak neprožívám. Důležité je, že se bez potíží domluvím se svými pacienty. Mnohem horší, než řeč, jsou tady vzdálenosti. Někteří pacienti bydlí ve vzdálených místech a já skoro víc sedím za volantem, než u nich.


Můžete porovnat vztahy mezi lidmi v Norsku, ve Švédsku a v Čechách? V čem vidíte hlavní plusy a v čem mínusy?

Velké rozdíly vidím v práci. Při práci s pacientem nezažívám stres, tolik běžný ve Švédsku. Mám čas si s pacientem posedět, popovídat, protože nakonec to je to, co potřebuje nejvíc. Norové ještě neztratili lidský přístup k věcem. Ve Švédsku vám měří čas na výkony, zapínáte stopky a vypínáte, vybíhají tabulky a statistiky, optimalizují se výkony, ale ztratil se respekt k pacientovi. Měla jsem morální problém takhle pracovat a byl to jeden z důvodů, proč jsem odjela. V Norsku se žije podstatně klidněji a normálněji. V neděli se nelítá po obchodech, ale je zavřeno. Švédi se zmítají ve stresu a vyčerpávají se bojem mezi sebou. To tady nevidím, Norové neztratili rozum a lidskost, tady mi svět připadá ještě v pořádku.

Češi mi připadají někde na půl. Někteří už propadli dnešnímu chaosu, ale je dost i těch, kteří dokážou žít vyrovnaně a nezapomínají, že člověka dělá jeho charakter a to, s jakým respektem a úctou se chová k sobě, ke druhým a vůbec ke světu. Uvidíme, na jakou stranu se Češi přidají. Mimochodem Čechům by se tady nelíbilo. Točené pivo stojí od 80 do 150 norských korun, což je asi mezi 230 až astronomickými 420 Kč!

Ålesund má vikinskou historii, ale díky velkému požáru v roce 1904 je secesní perlou severu. Rozloženo na třech ostrovech působí celkem mysticky. Jak toto místo vnímáte vy? Má v sobě něco navíc?

Asi nebudu úplně objektivní, protože Ålesund je moje láska na první pohled. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jedu, ale starobylá atmosféra města mě okouzlila. Cítím se tu dobře propojená s duchem místa. Je tu sice plno uzavřených fabrik jako třeba textilek nebo nábytkářských závodů, ale hledá se pro ně nové využití, třeba pro kulturu a umění. Líbí se mi taky poměrně odvážné propojení staré a nové architektury. Norové klidně postaví moderní budovu v proluce mezi secesními stavbami a nikoho to netrápí. Ve Švédsku, plném regulací a předpisů, celkem nepředstavitelné.

Doporučuji taky hory – Sunnmorské Alpy. Jsou nádherné, mocné, uzdravující. Výlety po horách a koupání v moři, to jsou moje oblíbené odměny za práci.

(foto: , )