Bydlení mladých. Co chtějí a jaká je realita?

Především to, že většina (skoro dvě třetiny) mladých chce bydlet ve vlastním domě a pětina dává přednost bytu. Že to s Českem není tak zlé, jak se mnohdy říká, ukazuje i fakt, že dvě třetiny z oslovených chce zůstat žít doma v České republice. Při otázce, co by mělo být součástí toho pravého bydlení, mladí kladli důraz zejména na zahradu, bazén nebo vířivku a garáž. V případě bytu pak také na terasu nebo balkón. Na opačném pólu zájmu naopak stojí prostorná kuchyň.

Ještě před tím, než dojde na pořízení prvního opravdu vlastního bytu či domu (obvykle s pomocí hypotečního úvěru, mladý člověk projde několika fázemi bydlení. Připomeňte si je s námi. Ať už se zrovna v některé z nich nacházíte, nebo už se jedná o úsměvnou a téměř zapomenutou část vašeho života.

Bufet u rodičů

Nejlevnější, a proto velmi rozšířená forma bydlení je pod rodičovskou střechou. Takový mladý člověk obvykle trvale obývá svůj dětský pokoj, v němž se za posledních patnáct let obměnila pouze výzdoba zdí. Tento typ bydlení bývá velmi často all inclusive – tedy se všemi k životu nezbytnými službami včetně plné penze. Na druhou stranu je nutné při tomto způsobu bydlení dodržovat určitá pravidla. Je proto třeba počítat s dáváním hlášení, kde a s kým se zrovna zdržujete a kdy dorazíte domů. Neplnění těchto pravidel mívá za následek napjaté vztahy.

Havaj na koleji

Studenti vysoké školy mají více možností, jak bydlet (závisí na vzdálenosti od školy a finančním zabezpečení), oblíbené jsou koleje. Většinou se do malého pokojíku vtěsnají dvě osoby, které spolu sdílejí (musí sdílet!) dobré i zlé. Kvalita kolejí může být velmi různá. Kdo má štěstí, dostane pokoj ve zrekonstruované budově, kde linoleum a nábytek nejsou starší než on/ona a do společné koupelny se nemusí kilometr po chodbě. Kolej má své kouzlo v tom, že vždy je po ruce někdo, s kým lze pokecat nebo zajít na pivo. Podstatně zábavnější je i učení na zkoušky. Slabší nátury ale ve zkouškovém období nepohrdnou rodičovským bufetem.

Happy v nájmu

První podmnožinou z této třetí kategorie jsou mladí lidé, kteří bydlí sami v nájemním bytě. Je to vcelku luxusní, ale obvykle ne úplně levné. Výhodou je, že má člověk svůj klid, nikomu se nemusí přizpůsobovat, a naopak si může vodit do svého hnízdečka kohokoliv.

Levnější způsob je spolužití, kdy každý z nájemníků má k dispozici vlastní pokoj. S kamarády či kamarádkami v jednom bytě je zábava – a když ne, dveře každého pokoje se dají zavřít zevnitř. Jistá míra tolerance je tu třeba, ale ve srovnání s kolejí to není tak divoké.

Mladé páry vítají možnost pronájmu ve dvou. Náklady na bydlení se dělí, navíc je to možnost, jak si soužití otestovat ještě před tím, než se zavážete ke splácení hypotéky. Pro bydlení v páru je samozřejmostí, že si ani jeden z dvojice nebude vodit z večírků domů žádné pochybné návštěvy. Pokud se tak stane, s největší pravděpodobností putuje provinilec bez ohledu na pohlaví zpět k rodičům, případně ke kamarádům do „šéru“.