Autoškola v bytovém domě - co na to SVJ?
Roman zářil! Na tuhle chvíli čekal dlouho. V práci překvapivě kývli na slušné odstupné a tak mu už nic nestálo v cestě za vysněným podnikáním. Bude mít vlastní autoškolu! Všechno do sebe zapadalo. Klienty mu slíbil předchozí zaměstnavatel a jeho přízemní čtyřpokojový byt se jevil ideálně. Dvě místnosti nechá zrekolaudovat na nebytový prostor a zřídí si v nich provozovnu, kde bude provádět školení a „jízdy“ na trenažéru. Zbylé místnosti mu k bydlení postačí. Jelikož chtěl mít vše řádně povolené a schválené, začal obcházet sousedy s žádostí o souhlas s částečnou změnou užívání. Ve chvíli, kdy mu chybělo už jen poslední vyjádření, pustil se s chutí do rekonstrukce. Měl přeci už více než potřebných 75 % souhlasných podpisů.
Jenže zanedlouho na Romana čekalo ve schránce nemilé překvapení. Pod hlavičkou advokátní kanceláře se v dopise dočetl, že má zanechat veškerých stavebních úprav, jelikož podle platných Stanov SVJ k příslušné změně užívání musí mít souhlas všech vlastníků. A Jaroslav, předseda výboru SVJ, svůj souhlas rozhodně nepřipojí.
Spory v SVJ
Romana polilo horko. Rekonstrukce běžela v plném proudu, chybělo právě už jen doložit souhlas vlastníků. Jestliže své podnikání do čtyř měsíců nespustí, jeho klíčová dohoda o zprostředkování klientů padne. A celý plán se sesype jak domeček z karet. Představa až několikaletého soudního sporu ho donutila k akci. Jelikož Jaroslav zatím nechtěl o svém souhlasu ani slyšet, obrátil se Roman na mediátora. V něčem měl teď přeci jenom štěstí. Jaroslav už ve své funkci jednou služeb mediátora úspěšně využil, a když mu Roman navrhl, že náklady spojené s mediací uhradí sám, se společným setkáním souhlasil.
Poprvé se všichni sešli už za několik dní. Poté se pravidelně potkávali u mediátora každý týden na 2-3 hodiny. Jaroslav zpočátku zarytě trval na svém postoji. Dával důrazně najevo, že radši nepřipustí žádnou změnu, než aby čelil ve svém vyšším věku jakémukoli riziku diskomfortu či nejistoty. Postupně však začal odhalovat konkrétní důvody svých obav. Strach ze zvýšeného pohybu osob i z možného nepořádku. Obavy, že Roman bude inspirovat další nájemníky k podnikání ve svých bytech a tím se postupně bytový dům promění v jednu velkou provozovnu. Nebo že Roman v budoucnu již bez souhlasu vlastníků přemění celý byt na podnikání.
Mediace řeší sousedské spory
Pod vedením mediátora společně rozebírali jednotlivé detaily plánovaného režimu a hledali způsob, jak zachovat nerušené soužití obyvatel domu a současně umožnit Romanovi jeho podnikání. Výsledkem byla časově omezená dohoda, která zahrnovala klauzule o maximálním pohybu osob, zřízení kamerového systému, přesný režim vpouštění klientů do domu, modernizaci domovního zvonku, zvýšení příspěvku do fondu oprav či systém kontroly i sankcí za nedodržování pravidel. Po čtyřech týdnech od chvíle, kdy Roman nalezl ve své schránce třaskavé psaní, již mohl mediátor s právníky obou stran připravit konečné znění Mediační dohody. Její součástí byl i Jaroslavův podpis pod souhlasem se změnou užívání. Roman tak nakonec dokázal stihnout zahájení svého provozu včas.
Konsenzualista o úspoře času
Časová úspora je považována za jednu z hlavních výhod mediace. Délka mediačního řízení může být řádově několik dnů, či hodin. Naproti tomu průměrná délka soudního řízení je v současnosti v České republice cca 1,5 roku. Z toho je zřejmá značná efektivita mediace. S tím také souvisí i rychlost zahájení mediace, která také většinou může započít v rámci dnů.
Samozřejmě délka skutečné mediace souvisí s komplikovaností a rozsahem případu. To se ale týká i soudních řízení, která se mohou, na rozdíl od mediace, prodloužit až o měsíce i roky…
Zajímá vás klidné řešení sousedských vztahů? Přečtěte si první díl našeho seriálu
Jak řešit sousedské spory? | Díl 1 - Ticho prosím!
Více o Konsenzualista
Zdroj foto: Pixabay.com