Jak řešit sousedské spory? | Díl 1 - Ticho prosím!

Italská krev sousedským sporům nesvědčí...

Alžbětě ještě nebylo ani 28 let, když jí s manželem Jakubem přibyl k řešení každodenních sporů jejich pěti malých ratolestí ještě jeden, zbrusu nový, sousedský. Vdovec Antonín, který se právě přistěhoval do zděděného bytu o patro níž se těšil, jak si konečně bude každý den po návratu z náročné práce užívat klid a čtení dobrodružných románů.

Jeho představa však vzala rychle za své ve chvíli, kdy zjistil, že strop jeho obýváku je zároveň i podlahou dětského pokoje pěti malých hlučných výtržníků. Jelikož Antonínovi v těle zpola kolovala italská krev, nenechal si své rozčarování z nežádoucí zvukové kulisy pro sebe. A tak se i několikrát za večer neúnavně vydával o patro výš, a s temperamentem sobě vlastním, náležitě důrazně až agresivně domlouvat svým sousedům a dožadovat se klidu.

Jak sousedským sporům pomohla mediace?

Na mediátora se Alžběta s Jakubem obrátili ve chvíli, kdy cítili, že vyčerpali všechny své nápady, jak situaci řešit. K uklidnění totiž nepomohl ani jejich čerstvě položený protihlukový koberec. Navíc jim u auta kdosi začal pravidelně vypouštět pneumatiky a nebylo těžké domyslet, kdo za tím asi stojí. Alžběta se začala bát sousedových výhružek a ze strachu přestala otvírat vchodové dveře do bytu návštěvám. Když Antonín poprvé uslyšel, že sousedé žádají o společnou mediaci, se setkáním nesouhlasil. Až po podrobném vysvětlení všech jejích předností a ujištění, že nemá co ztratit, na mediaci kývl.

Jelikož však jejich vzájemný vztah byl v této fázi už velmi vyhrocený, strany daly nakonec přednost formě odděleného jednání. Mediátor se tedy na prvních setkáních scházel s každou stranou zvlášť. Na třetím setkání se již strany byly ochotné potkat společně a za doprovodu mediátora dospěli k mediační dohodě. Ta mimo jiné zahrnovala i přesun Antonínova obýváku na opačnou stranu bytu. Na oplátku náklady spojené s touto dispoziční změnou se z větší části zavázali uhradit Jakub s Alžbětou. Jelikož konflikt často skrývá i novou příležitost, vztahy se za krátký čas napravily do té míry, že Jakub, profesí lékař, sehnal Antonínovi vhodného kolegu, který mu pomohl vyléčit jeho chronické zdravotní obtíže.

Jak funguje oddělená mediace?

Ve výše popsaném případě se strany rozhodli pro formu oddělených jednání, které mediace v rámci svého flexibilního procesu také umožňuje. Mediátor se tedy scházel s každou stranou zvlášť a protistranám zprostředkovával vzájemné, předem schválené postoje. U náročných sporů, kdy se strany odmítají vůbec vidět, je to někdy jediná možnost, jak jim umožnit začít spolu komunikovat. V oddělených jednáních mediátor strávil se stranami celkem osm hodin během dvou jednacích dnů. Nepotkávali se tedy společně v mediační místnosti, jak je obvyklé, ale aby bylo jednání co nejefektivnější, strany se domluvily, že budou jednat s mediátorem přímo ve svých bytech. Výhodou bylo, že mediátor tak mohl vidět i skutečný stav v obou místnostech, které byly součástí sporu. Jakmile to situace umožňovala, navrhl mediátor stranám pokračovat dále formou společného jednání, při kterém již mohlo docházet k vzájemné interakci a přímé komunikaci mezi stranami. S tím tentokrát strany souhlasily a za další tři hodiny dospěly ke společné dohodě.

Popsaná forma odděleného jednání je tzv. shuttle diplomacy, která je díky pendlování mezi stranami pro mediátora náročnější a vyžaduje značné zkušenosti. Běžnější verze odděleného jednání je taková, při které se tradiční společné jednání dočasně přeruší, aby se strany mohly samostatně potkat s mediátorem v oddělené místnosti. To umožňuje sdělit si např. důvěrné informace, uklidnit emoce, nebo překonat slepou uličku v jednání.

Přečtěte si také: Jak řešit sousedské spory? | Díl 2 - Autoškola v bytě

Více o KONSENZUALISTA

Zdroj foto: Pixabay.com