Znamená měření jen zbytečné placení?

V prvé řadě si musíme odpovědět na základní otázku: „Přináší měření spotřeby vody a tepla v bytových domech užitek pro jejich majitele a obyvatele?“ Pokusme se odpovědět na tuto otázku z pohledu majitelů bytů, kteří jsou stávající legislativou nuceni měřit, a to doslova za každou cenu.

Pro objasnění nákladů na měření je třeba zohlednit dané podmínky:

Měřit vodu znamená investovat každých 5 let do nového vodoměru cca 2 000 Kč (beru v úvahu levnou variantu vodoměru, byť s radiovým odečtem, s odchylkou měření i více jak 8 %) a zhruba 250 Kč za služby spojené s vyúčtováním. Pokud se obyvatelé domu rozhodnou připlatit si za přesnější vodoměr s radiovým odečtem, aby eliminovali tzv. ztráty (rozdíl mezi spotřebou bytů a tím, co bylo naměřeno na patě domu), potom celková investice bude až 3.500 Kč.

Měření tepla se většinou realizuje pomocí:

a) poměrových metod instalací RTN na radiátory;

b) instalací teploměrů do obytných místností u Denostupňové metody;

c) instalací kalorimetrů u nových bytů, kde jsou horizontální rozvody tepla.

V souvislosti s měřením tepla je záhodno zdůraznit, že všechna uvedená měření jsou z pohledu výsledku velmi problematická, mimo jiné i proto, že až na Denostupňovou metodu naprosto pomíjejí prostupy tepla mezi byty v domě. V následujících řádcích se pokusíme objasnit proč.

- Měření, přesně řečeno indikace tepla pomocí RTN (Rozdělovačů Topných Nákladů), měří teplotu na radiátoru, některé typy měří i teplotu místnosti (asi 2 cm od tělesa radiátoru). Je-li radiátor vypnut, tak podle nastaveného systému rozúčtování platí majitel za spotřební složku tepla 0 Kč, ačkoli v bytě nemá 0 °C, ale minimálně 19 °C. Tato skutečnost byla objektivně zjištěna měřením teplot v domech, kde se pro poměrové měření používá Denostupňová metoda.

- Podobně je na tom systém VIPA, taktéž poměrová metoda, kterou vyhláška povoluje. Rozdíly v nákladech za teplo jsou v takto měřených domech značné a často dosahují až 45 %, přičemž v bytech s vypnutými radiátory bylo min. 19°C. Odkud se teplo vzalo? No přece od sousedů, kteří musí topit výrazně více, aby doma měli požadovanou tepelnou pohodu v podobě příjemných 22°C.

Náklady na výše uvedené způsoby měření se pohybují okolo 2.500 Kč (asi pro 5 radiátorů) a provozní poplatek asi 1000 Kč za 5 let. Při životnosti RTN 10 let pak 5 –ti leté období představuje částku 1250 Kč + 1000 Kč služby, takže celkem to dělá 2.250 Kč.

Poměrové měření pomocí RTN nebo teploměry pro Denostupňovou jsou metody cenově srovnatelné, nicméně Denostupňová metoda má určité výhody v tom, že zohledňuje prostupy tepla mezi byty. Majitelé tak platí za teplo, které v bytě skutečně mají. Výsledkem je skutečnost, že rozdíly ve vyúčtování tepla se pohybují v rozmezí maximálně + - 11 %. Samozřejmě i Denostupňová metoda má svá negativa, protože teplota je vytvářena i jinými zdroji – vyzařováním elektro spotřebičů či samotnými uživateli (dospělá osoba „vyzáří“ cca 70 W). Dalším významným faktorem bývá trvale otevřené okno. Z nákladového hlediska se dostaneme na velmi podobné částky, jako u poměrového měření – teploměry do bytu o velikosti 3+1 budou stát 2.700 Kč a služby spojené s rozúčtováním budou taktéž okolo 1000 Kč za 5 let. Celkem tedy 2.500 Kč.

A jak jsou na tom tzv. moderní byty, které mají vlastní kalorimetry? Podobně jako u poměrových metod nezohledňují příspěvky tepla od sousedů, navíc náklady na pořízení kalorimetru jsou podstatně vyšší, okolo 5 000 Kč. A pozor - každé čtyři roky by se měl vyměnit za nový kvůli cejchu. Služby spojené s rozúčtováním tepla činí opět cca 1.000 Kč za 5 let, celkem tedy 4 800 Kč. Zjišťujeme tak, že moderní byty mají patrně nejdražší způsob, jak měřit teplo.

Pro nákladovou rekapitulaci níže jsme vzali v úvahu 2 životní cykly měřidel, tzn. 2x 5 let (vícekrát se použít nedají, a ano, kalorimetry mají životnost jen 8 let, tzn. 2x 4 roky), a metody měření:


Čísla hovoří jasně - majitelé bytů, zejména těch moderních, ač dostávají stejné rozúčtování, si musí výrazně připlatit. A dokonce to mají předepsané od státu. Stát nařizuje měřit, ale náklady si musí zaplatit majitel bytu sám.

K výše popsané problematice přistupujeme tak, že když už musíme měřit, tak pokud možno levně a chceme k tomu nějakou přidanou hodnotu. Rozhodně má cenu měřit vodu, když ne kvůli spotřebě nebo únikům, tak rozhodně kvůli ceně za m3, která se v některých krajích ČR už přehoupla přes 100 Kč, za TUV mnohdy zaplatíme i 200 Kč za m3.

*SVJ nebo BD měří ztráty (to jest rozdíl naměřené spotřeby v bytech a na patě domu). Pokud jsou okolo 5 %, potom by měl majitel 1 bytu na SV i TUV doplácet asi 600 Kč/rok. V případě, že se provádí odečet, byť radiově, jen 1x ročně. může dojít k nepříjemnému překvapení v podobě Xtisícového doplatku. Proč? Protože se může stát, že některé byty vodu neměří, nebo vykazují téměř nulovou spotřebu, což může být způsobeno vadným vodoměrem anebo vyloženě špatným úmyslem majitele bytu. Těmto situacím můžeme předejít pomocí měření spotřeby on-line, alespoň každou hodinu, kdy se ztráty vyhodnocují denně. On-line systém měření může správcům či výborům SVJ pravidelně přinášet reporty, kde je minimální spotřeba vody nebo nulová a pak je na jejich vyhodnocení a rozhodnutí, jaká přijmou opatření k nápravě. Totéž platí pro měření tepla. On-line odečty vám minimálně poskytnou informaci o funkčnosti systému, odhalí případné závady a ukáží byty, kde je topení zavřené (ať už záměrně, nebo díky závadě měřidla). A to je ona v předchozím odstavci zmíněná přidaná hodnota. *

On line monitoring nám může přinést i další služby s přidanou hodnotou:

1) Monitoringem patního vodoměru lze hlídat havárie, masivní úniky vody, odhalovat špatně fungující pojistné ventily. Jinými slovy zabránit zbytečným škodám. V bytech rychle odhalíte protékající záchody. On-line měření paty domu a bytů vede k minimalizaci ztrát a majitelé bytů tak platí opravdu jenom za vodu, kterou spotřebovali.

2) Měřením teploty v bytech zase rychle zjistíte, jak máte vyváženou otopnou soustavu, zda jsou jednotlivé byty vytápěny rovnoměrně a zda nedochází v některých větvích otopné soustavy k přetápění nebo naopak k nedotápění. Měřením teplot na výstupu tepelného zdroje lze analyzovat jak a kdy je do našeho domu dodávané teplo. Pokud měříte zdroj tepla (např. kalorimetr ve výměníku nebo plynoměr u plynové kotelny), zjistíte, jak je zdroj tepla regulován. Správně nastavená regulace zdroje tepla ušetří na nákladech prakticky stejně jako nákladné zateplení domu. Nelze tvrdit, že zateplování je špatná cesta, ale zateplení s kvalitní regulací přinese vaší kapse dvojnásobný užitek.

3) Monitoring spotřeby společné elektrické energie je také velmi užitečný, protože zjistíte, jak funguje např. chodbové osvětlení, kolik spotřebují společné prostory a zda na rozvody nejsou připojeny spotřebiče, které tam být nemají.

4) Monitoring spotřeby energií může významně pomoci v případě, že pronajímáte nebytové prostory. On-line měření pomůže odhalit odběry energií, které vybočují z předpokladů a neodpovídají placeným zálohám.

Vedle samotného on-line měření vody a tepla lze do systému zapojit další čidla, které mohou např. zvýšit bezpečnost bydlení ve vašem domě. Vzhledem k faktu, že dům je 24 hodin denně připojen do telekomunikační sítě, lze využívat aplikace, které potřebují interakci – např. čidla pro zabezpečení dveří či oken, záplavová čidla, požární čidla nebo čidla pro detekci plynů. Všechny tyto aplikace mohou využívat instalovaný systém pro on-line monitoring vody a tepla při velmi nízkých nákladech.

A shrnutí na závěr? Je to o postoji a úhlu pohledu – z toho našeho měření vynucené zákonem v konečném důsledku dostává daleko širší rozměr a přidaná hodnota takového měření je prokazatelná.

Napsal: Ing. Jaromír Charvát, CEO

www.softlink.cz