Katalogový domek v poli za městem to má spočítané – rozhovor s Michalem Klečkou

Projekt proto intenzivně spolupracuje s evropským lídrem na poli lithium-železo baterií a solárních technologií, jedním z hlavních partnerů, českou firmou GWL Power, jejímž zástupcem v čtyřčlenné odborné porotě je Michal Klečka. O tom, jak soutěž v letošním ročníku dopadla, jsme nedávno psali v našem magazínu. Teď, když tvrdá práce sklidila své plody a ceny jsou rozdány, je čas vyzpovídat člena poroty.

Proč Vaše firma projekt ČOD podporuje? Vzhledem k oboru Vašeho podnikání zřejmě nejde o čistý altruismus, ale přesto je tam asi něco nad tím co Vás oslovuje?

Od roku 2008 dovážíme a v Evropě uvádíme na trh unikátní lithium-fosfátové baterie. Záměrně píšu v Evropě, protože 90% našich prodejů směřuje do jiných států, než je Česká republika. A tento (trochu smutný) fakt byl původní příčinou spolupráce s ČOD. Hledali jsme někoho, kdo by v Česku chtěl postavit energeticky soběstačný (či téměř soběstačný) dům a na naší technologii ukázat, jak je to snadné a dostupné.

Právě cesta reálného příkladu, na kterém lidé uvidí, že to je možné, měla dle mého přesvědčení otevřít cestu masivnějšímu rozšíření této technologie v Česku. Bohužel jsem při hledání partnera pro tento projekt narážel na nedůvěru v celý koncept soběstačného domu a/nebo na omezenou motivaci lidí zkusit udělat a vymyslet něco jinak, než jen běžný mainstream. Pak ale přišel Pavel Podruh se svým projektem a během chvilky bylo jasné, že tudy vede cesta.

Věřím tedy, že se podílím na něčem společensky prospěšném a zároveň, což vůbec nepopírám, propaguji obor a technologii, které se naše firma věnuje a která díky ČOD určitě nabere na popularitě. Ono je to ale propojené - neinvestoval bych velké množství času a peněz do něčeho, čemu bych osobně nevěřil a nebyl si jistý, že to bude obchodně fungovat.

Jak se jako porotce, který nejen rozhoduje, ale soutěží, provádí a mentoruje, při práci s mladými architekty cítíte? Čím Vás překvapují a čím ne?

Všichni mladí a budoucí architekti mě pozitivně překvapili svojí profesní úrovní. Tak pěkné a komplexní projekty bych čekal od architektů, kteří již mají pár let praxe na nějaké juniorské pozici, rozhodně ne od studentů. Zde tedy klobouk dolů. Na druhou stranu jsem byl lehce zklamán tím, jak často mladým lidem schází prostý selský rozum a že se snaží na všechno hledat odpověď v odborné literatuře, normách, tabulkách a nepoužijí prostou logickou úvahu či zkušenost z reálného světa.

S trochou nadsázky a humoru jeden příklad: každý z nich již mnoho let nepochybně bydlí v nějakém domě či bytě, takže nemusí studovat normy a projektovat složitá technologická zařízení na to, aby si vyvětral pokoj :-)

Čím Vás osobně letos nejvíc oslovily vítězné projekty?

Určitě odvahou studentů pro netradiční řešení a vůlí uspět. Vezměte si třeba projekt Slunečnice od dvojice Slováčková/Vaněček. Z projektu, na který se většina porotců (včetně mě) dívala skrz prsty, se nakonec stal projekt bronzový a jeho tým se bude (pokud budou chtít) podílet na výsledném architektonickém projektu. A tato dvojice to dokázala právě tím, jak pevně a cílevědomě si stála za svým, mnohokráte vše předělávala a nikoho nenechala na pochybách, že jsou ochotní do toho dát maximum.

(Foto: Český ostrovní dům, autoři: Kamila Zrníková, Martin Velfl, Jakub Sedláček)

Koncept udržitelné, energeticky nezávislé architektury je v tuzemském prostředí doslova v plenkách. Když se podíváme na aktuální převládající způsoby bydlení - katalogový domek na rozparcelovaném poli za městem - má něco jako udržitelná architektura v této zemi šanci na úspěch?

No jasně, katalogový domek v poli za městem to má spočítané. Bydlení, stejně jako každý business, se vyvíjí ve vlnách a tyto vlny vykazují v Česku (a pravděpodobně i jinde) vždy velmi podobné znaky. Vezměte si třeba nástup osobních počítačů, aut nebo mobilů. Toto "zboží" přišlo na nerozvinutý trh, nabízel ho skoro každý, kvalita byla nevalná, ceny spadly dolů a tím začalo být dostupné širokým masám. To ten business zpopularizovalo a zároveň pročistilo. Ten, kdo to nemyslel vážně a nebyl ochotný tvrdé a dlouhodobé práce, z trhu zmizel. Ti druzí byli naopak nuceni svůj produkt odlišit od nekonečné šedi kvalitou, designem, technickými inovacemi, nápady a samozřejmě také i cenou. Takže dnes v Česku nejezdíme desetiletými Fiaty, ale novými Škodovkami na operativní leasing, netelefonujeme tlačítkovými Alcately, ale dotykovým iPhonem a Samsungem a nepracujeme na počítačích složených doma v obýváku z komponent nakoupených na strahovských kolejích, ale na konvertibilních Lenovech a Dellech.

Myslím, že podobně to bude v architektuře a bydlení. Typovky z pole budou ideologicky vytlačeny nápaditými stavbami, které vzniknou blíže centrům měst a to nejen jako novostavby, ale spíše jako neobyčejné rekonstrukce současných či historických staveb. Trh se pročistí a přirozeně zformuje nějaký minimální standard, pod který lidé nebudou ochotni jít. Z bydlení už je dávno módní záležitost, nikoliv jen životní potřeba a prostředek pro fungování.

No a pak je tu také dlouhodobý trend v oblasti energetiky. Centralizovaná distribuční soustava nemá budoucnost, ta je právě v decentralizaci. Jsem přesvědčený, že do 10-ti let vám nikdo nezkolauduje nový dům, pokud nebudete mít ve sklepě bateriové úložiště, které vykryje alespoň určitou část spotřeby domu, typicky ranní a večerní špičky.

Ve světě už stojí celé udržitelné čtvrti, například Pottholmen ve švédské Karlskroně nebo HafenCity v Hamburgu. Tyto projekty vždycky významně podporuje městská samospráva, kdy daruje nebo levně poskytuje zasíťované pozemky výměnou za dodržení ekologických a udržitelných podmínek výstavby. Existuje podle Vás naděje, že se dočkáme podobných projektů od lokální politické reprezentace?

K přímým finančním dotacím jsem skeptický. Ale s tím, aby samosprávy definovaly základní parametry veřejného prostoru a meze využití přírodních zdrojů, souhlasím. Napadají mě příklady, kdy se třeba nějaký pozemek nachází v suché oblasti a tak je vhodné do územního plánu včlenit podmínku, že stavby musí hospodařit s dešťovou vodou a být z tohoto pohledu soběstačné, protože každý rok může na pár dnů vyschnout obecní vodovod (o dotačním programu Dešťovka jsme již psali – pozn. redakce). Dále třeba oblasti, které mají problémy se stabilitou rozvodné sítě - tam by územní plán měl klást investorům podmínku, aby stavby realizovali jako energeticky soběstačné, či z velké části soběstačné. Když pak bouřky a námraza na tři dny přeruší dodávku elektřiny, neděje se nic hrozného, protože stavba s tím dopředu počítá. Jak už jsem uvedl v předchozí odpovědi, očekávám v tomto smyslu výrazný posun v legislativě a to už v blízké budoucnosti.

Děkuji za Vaše názory a soutěži přejeme ještě hodně úspěšných ročníků.

(úvodní foto: , 2.místo - Tadeáš Hlaváček)