Bereme si hypotéku (2)

V běžném životě se otázky hypotéky neřeší na prvním místě, jak jsme naznačili v minulém článku, ale většinou to nejdřív bývá dům, do kterého jsme se zakoukali, nebo byt, který je jenom 10 minut pěšky od práce. Teprve pak, když zavládnou emoce a do své nemovitosti se zamilujeme, řešíme, jestli na ni máme a jak ji vlastně zafinancovat. S tím souvisí také cena našeho vyhlédnutého bydlení. Realitní trh je v tuzemských podmínkách dlouhodobě stabilizovaný a nabídka vhodných nemovitostí většinou široká. Ceny se tak hlídají vlastně samy a zvlášť u bytů v jednotlivých kategoriích se nemůžeme příliš zmýlit, přemrštěnou cenu po porovnání pár inzerátů poznáme celkem snadno. U bytů také nehrozí dodatečné milionové rekonstrukce, snad jen v případě, že bychom si přáli do moderní koupelny mramor a zlaté kohoutky.

Kupujeme dům

V případě rodinných domů je důležité důkladné objektivní posouzení stavu nemovitosti ve vztahu k požadované ceně. Stejně jako platí stará známá pravda, že je lepší vyhořet, než se stěhovat, můžeme se podepsat i pod prohlášení, že je lepší postavit nový dům, než opravovat starý. Investice do rekonstrukce starého domu se nám totiž už nikdy nevrátí v plné výši. Jednoduše řečeno, pokud za milion opravím starý dům, jeho cena s největší pravděpodobností stoupne jen o pár set tisíc. Pokud je však místo romantické, zahrada idylická, výhled impozantní a duch domu nás ovane při prvním překročení prahu, jsme nadobro ztracenými případy. A je důležité mít se na pozoru. Dům může skrývat mnohá překvapení, kterých si vůbec nemusíme všimnout a která nás napříště budou stát dodatečné navýšení úvěru.

Proto nikdy nekupujeme dům na základě jedné prohlídky. Navštívíme ho nejméně několikrát a pokud možno s někým, kdo se trochu vyzná nebo má podobnou zkušenost. Tchýně, která se už těší, jak se jí uvolní pokoj pro hosty, není objektivním rádcem. Je třeba povolat stavební firmu, aby stavbu posoudila a předběžně odhadla rozpočtové náklady nebo přímo inspektora nemovitostí. Nutností je se rozhodovat opatrně a vždy počítat s horší variantou, navýšení rozpočtu je téměř jisté. Dům je organismus a většina věcí nejde udělat jinak, než že se s nimi opraví další. Těžko si třeba necháme udělat nové omítky, abychom si za rok vzpomněli, že chceme teplovodní trubky zasekat do zdi.

Je velmi žádoucí nechat si od prodávajícího předložit maximum dokumentace jako kolaudační rozhodnutí, stavební plány, dokumentaci k čerpadlům, rozvodům, elektroinstalaci, povolení studny a další listiny, ze kterých se dá vyvodit spousta důležitých informací. Stejně jako servisní knížka dokládá majitelovu míru péče o auto, domkař by měl mít v pořádku revizní zprávy ke komínu, kotli, elektru a dalšímu. Je nutné projít si půdu, podívat se na krovy a krytinu, prolézt sklep a všímat si vlhkosti. Nechat si ukázat hlavní uzávěry, rozvodnou skříň, kanalizační přípojku. Až voda pozvolna zaplaví nově položenou podlahu, bude pozdě shánět se po kohoutu.

Nebo libo stavět?

V případě novostavby je situace daleko lepší, protože jí máme lépe pod kontrolou, pokud si odmyslíme martyrium se stavebním řízením. U starých domů máme téměř jistotu, že se stavěly poctivě. Ne u všech soudobých stavebních firem lze tvrdit to samé. Máme dnes sice řadu moderních technologií, ne všichni, je ale umí správně použít nebo integrovat. Ke stavbě je dnes naprostou nezbytností nezávislý stavební dozor, na kterém se nevyplácí šetřit. Firmě musí neustále někdo stát „za zadkem“, jinak prakticky není šance, že se nadějeme kvalitně odvedené práce. Představa, že odevzdáme pozemek a stavbu si prohlédneme až při předání klíčů, je nejen naivní, ale skutečně nebezpečná. Přesto je takových případů stále dost a plní stránky advokátních poraden a vysílací časy televizních reportáží.

Pokud tedy máme jasnou představu, co chceme kupovat, za kolik a jak vysokou chceme hypotéku, jdeme směle pro ni.

(foto úvod: www.csob.cz)