Nájem, družstevní bydlení či výlučné vlastnictví - jaká forma bydlení je pro Vás nejvýhodnější?

Pro koho je bydlení v nájmu výhodné?

Bydlení v nájmu muže znamenat jak bydlení v obecních bytech, tak bydlení v bytech pronajímaných třetí osobou (tj. klasický nájem, jak jej všichni známe). První varianta nemá téměř žádné náklady, ale sehnat takový typ bydlení je velmi složitý, byty se přiřazují na základě sociální potřebnosti. Oproti tomuto je druhá varianta snadno dostupná a k ničemu nezavazuje. Bydlení v bytech pronajímaných třetí osobu se vyplatí spíše mladším generacím, u kterých je pravděpodobná změna zaměstnání nebo ještě nevědí, jak velký byt budou jednou potřebovat. Dlouhodobě je ale tato varianta nevýhodná, případné rekonstrukce musí být konzultovány s vlastníkem bytu a veškeré investice, které do bytu, který si jen pronajímáte, neinvestuje do vlastního, nýbrž do cizího majetku. Taktéž délka trvání nájmu plynoucí z nájemní smlouvy nemusí být nutně na dobu neurčitou, proto je potřeba počítat s možností, že nám pronajímatel nájemní smlouvu neprodlouží a budeme se muset poohlížet po nájemním bydlení novém. Zajímavostí však je, že zatímco v České republice je bydlení v nájmu považováno za vhodné právě pro mladší generaci, případně pro osoby, které se často stěhují či cestují, v zemích jako je Německo či Velká Británie je bydlení v nájmu naprosto běžné pro převážnou většinu obyvatel.

A co družstevní bydlení?

Dalším typem bydlení je bydlení družstevní. Velmi často se poté chybně hovoří o koupi družstevního bytu, což však z podstaty věci není možné. Podstatou zakládání a existence bytových družstev je shromáždění určitého počtu lidí, kteří s využitím společných finančních prostředků, které členové při vstupu do bytového družstva nastřádají a úvěru zřízeného ve prospěch bytového družstva, pořídí bytový dům, v němž má každý z členů bytového družstva právo uzavřít s družstvem nájemní smlouvu ke konkrétnímu družstevnímu bytu. Družstevní bydlení lze označit jako určitý mezistupeň mezi klasickým nájmem a osobním vlastnictvím bytu, jelikož, ačkoli družstvo svým členům družstevní byty pouze pronajímají, prostřednictvím nájemného tito členové bytového družstva postupně splácejí tzv. anuitu, tj. úvěr, s jehož pomocí byl dům pořízen. Po splacení anuity lze byt, po dohodě s bytovým družstvem, převést do osobního vlastnictví, avšak pouze do osobního vlastnictví člena družstva. Jako výhodu družstevního bydlení je bezpochyby nižší počáteční investice a na rozdíl od klasické hypotéky zde nejsou prakticky žádné zvláštní podmínky, které musí osoba splnit. Nevýhodou je poté pochopitelně omezená možnost úprav, které nájemce družstevního bytu může provádět.

Bydlení ve vlastním je drahé

Bydlení v bytě v osobním, resp. výlučném, vlastnictví sice znamená vysokou počáteční investici, ta se však v širším časovém horizontu vrátí. Byt v osobním vlastnictví totiž prakticky neztrácí na hodnotě, vlastník jej může upravit a vybavit zcela dle svých představ a v budoucnu je možné byt prodat či pronajímat a zajistit si tak pravidelný měsíční příjem takřka bez námahy. K učinění finálního rozhodnutí je tak potřeba uvážit mnoho faktorů a vybrat si tu formu bydlení, která je právě pro Vás, ať s ohledem na Vaše finanční možnosti či životní styl, nejlepší volbou.

Více o SVJ Právník

Přečtěte si také:

Práva a povinnosti vlastníka bytové jednotky spojené s rozdělením bytové jednotky

Zdroj foto: Pixabay